logo filosofie politika zajímavosti diskuze nadpis
Demokracie k nepoznání

  10.02.2010; 18:30

     Z médií všeho druhu se hrne slovo „demokracie“ v tolika souvislostech, že přemýšlivý člověk začíná mít nutně pocit marnosti. Dospělo to tak daleko, že jde o jakési universální magické slovo, které naprosto ztratilo původní jasný význam. Dá-li se k dobru ještě slovo svoboda, zvláště vypečení jedinci tyto dvě slova libovolně zaměňují, tak je na světě bezobsažná formulka typu „abrakadabra“. O svobodě raději až jindy.
     Kde to všechno začíná? Už školní vzdělání je většinou chabé, má-li se přijmout logika, že škola má být kvalitní přípravou na život v dospělosti. Zdá se nepopiratelné, že mládež ve školních lavicích promrhává mládí proto, aby se naučila číst, psát, memorovat předžvýkané texty a povrchně přemýšlet. Výsledným produktem školství, až na čestné vyjímky, jsou pak v lepším případě fachidioti nebo jedinci, kteří vnímají školu jako nutné zlo, které jim v budoucnu otevře více dveří. O školství také raději až jindy.
     Takže jak to dnes v masmédiích funguje? Patřičně dlouho školený vypadač mediální, připomínající distingovanou opici, pomocí dobově podmíněného slůvka deklaruje, že stojí na „správné“ straně barikády a vše ostatní je zavrženíhodné. Slovo demokracie pak nabývá významu jakéhosi všeobjímajícího pozitiva nemajícího alternativu. Do jisté míry toto chování patří k lidské přirozenosti a nebylo by na tom nic moc špatného, kdyby význam slova zůstal nezměněn a nepoužíval se k zastření neradostné skutečnosti. Takto se z médií line patřičně svazácky nadšený euronewspeak a i čtvrthodiky nenávisti se při troše dobré vůle najdou.
     Zamlžovaný původní význam slova demokracie, tedy vláda lidu, je dnes naplněn zcela odlišným obsahem. Vláda tzv. „zástupců“ lidu je v podstatě vládou periodicky dosazovaných straníků, kteří se po rozdělení mandátů chopí téměř neomezené moci nad financemi a majetkem státu. To, že „lid“ prakticky nikdo nezastupuje, je více než zřejmé a média donekonečna ohlodávají předhozené kosti v podobě bezvýznamných afér ze soukromí politiků a špatně zamaskovaných korupčních jednání. Tímto se kryjí mnohamiliardové zlodějiny, za které prakticky nikdo není trestán a často jsou i legalizované na míru šitými zákony.
     Paradoxem je, že v dnešním „vyspělém“ světě, kde slovo „demokracie“ zaznívá tak často, není jediný skutečně demokratický stát. Snaha o provozování funkčního státu s prvky demokracie je vidět ve Švýcarsku a to je tak vše. Další statní útvary jsou (h)různé formy periodicky (ne)volené oligarchie, spíše ale rovnou kleptokracie. Přitom technické prostředky na levnou a pohodlnou realizaci demokratické formy politického systému jsou dnes běžně dostupné. Nejedná se tedy o nerealizovatelný ideál či rovnou utopii. Místo toho se ve všech technologicky vyspělých státech setkáváme až s hysterickou snahou demokratický způsob řízení státu diskreditovat. Většinou jsou omílány průhledné pseudoargumenty a když už se neví kudy kam, tak se vše označí za populismus a tak podobně. Toto se děje i přes nepopiratelnou a běžně vnímanou nefunkčnost různých forem dnes praktikovaného oligarchického vládnutí založeného na politických stranách a dosazených figurkách. Ke všemu je tato nefunkčnost, tedy i nehorázná drahota, systémů politických stran a jejich neprůhledných hybatelů, běžně vydávána za nezbytnou daň demokracii a svobodě. To už je opravdu těžký kalibr manipulativních výroků či spíše projev tragického intelektuálního úpadku společnosti jako takové.
     Po světě se tedy rozmohla jakási šílená forma soutěživé kleptokracie, jenž je vším možným jen ne demokracií. Rozkrádání státního majetku i prostředků občanů zajišťují armády všelijakých lehkoživků a občanům je vnucováno vědomí, že to vlastně jinak nelze dělat a že jde o nejlepší způsob vlády. O skutečné demokracii si zatím vnímavější občané mohou nechat jen zdát. Alespoň do té doby než se prosadí zákaz politických stran, hnutí a jiných pochybných těžko čitelných spolků soutěžících o moc ve státě. Pokud řízení státu nepřevezmou alespoň přímo volení a zároveň odvolatelní politici, které občané budou moci usměrňovat pomocí závazných referend, lidových vet a iniciativ, tak slovo "demokracie" bude nadále zaznívat zcela falešně.

RJ

diskuze k článku »»

V případě připomínek se obracejte na e-mail: admin@drzyobcan.cz
© Radek Jíra 2009-2010